Slavia Praha je oblíbený český profesionální fotbalový klub s hlubokými kořeny v Praze. Slavia, založená 2. listopadu 1892, se zapsala mezi nejúspěšnější a nejoblíbenější týmy české fotbalové historie.
Jako druhý nejvyzdobenější klub v zemi se trofejní kabinet Slavie může pochlubit působivými 17 ligovými tituly, z nichž nejnovější přišel v roce 2017. Také 8krát ovládla Český pohár, čímž upevnila postavení jedné z dominantních sil v domácí fotbal.
Stejně proslulý je i evropský rodokmen Slavie – v roce 1938 klub vyhrál prestižní Mitropa Cup, předchůdce dnešních velkých kontinentálních soutěží. Tým se v průběhu let pravidelně objevuje na turnajích UEFA, z nichž vynikl nezapomenutelný postup do semifinále Poháru UEFA v letech 1995-96.
Vrchol evropských úspěchů Slavie přišel v sezóně Ligy mistrů 2007-08, kdy se poprvé v historii klubu kvalifikovala do skupinové fáze soutěže. To znamenalo významný milník pro pražský tým, který ukázal jejich schopnost soutěžit na nejvyšší úrovni.
Slavia Praha si během své slavné cesty vypěstovala vášnivou a oddanou fanouškovskou základnu, pro kterou je klub zdrojem nesmírné hrdosti a identity ve městě. Slavia zaujímá vedle svého nejzarytějšího rivala Sparty Praha zvláštní místo v srdcích českých fotbalových nadšenců a ztělesňuje bohatou tapisérii národního fotbalového dědictví.
Vzhled klubu
Mrazivého 2. listopadu 1892 se na pražských Vinohradech sešla skupina studentů, aby založila Literární a rétorickou společnost Slavia. V rámci této pulzující intelektuální komunity se zrodila sportovní sekce známá jako „SC ACOS Praha“, která se věnuje propagaci atletických aktivit mezi studenty.
Prvním prezidentem tohoto začínajícího klubu, který se zpočátku věnoval cyklistice, byl zvolen Václav Kubr. Úřady však skupinu brzy uzavřely s odvoláním na údajné protirakouské nálady.
Jaroslav Hausmann se nenechal odradit a 31. května 1895 stál v čele vytvoření „SK Slavia Praha“, přímého nástupce ACOS. S Karlem Ankrtem jako inauguračním předsedou klub přijal ikonické červené a bílé barvy, které budou symbolizovat jeho identitu. Oficiální uniforma představovala svisle rozdělený červenobílý dres, zdobený pěticípou hvězdou, která směřovala dolů.
První trénink se uskutečnil v listopadu 1895 na Císařské louce, neboť Slavia ještě neměla stálé domácí hřiště. Tým začal hrát přátelská utkání, pilovat své dovednosti a budovat si reputaci.
Slavia slavila 25. března 1896 první soutěžní vítězství, když porazila pražský klub 5:0. O pouhé čtyři dny později se tým utkal v utkání na Císařské louce s odvěkým rivalem Spartou Praha. Přestože gól Sparty nebyl kontroverzně uznán, zápas skončil bezbrankovou remízou, což znamenalo začátek legendárního soupeření mezi kluby obou hlavních měst.
Prostřednictvím těchto skromných začátků se Slavia Praha stala majákem české sportovní vášně, překonala nepřízeň osudu a etablovala se jako milovaná instituce, která se stane jedním z nejúspěšnějších a ikonických fotbalových klubů v historii země.
1925-1932. Vznik ligy a první profesionální losování
Po 1. světové válce a vzniku samostatného Československa v roce 1918 se Středočeský pohár stal pravidelným programem, který nahradil Charitativní pohár. Klub Slavia Praha se rychle ukázal jako dominantní síla tohoto turnaje, když v průběhu let vyhrál rekordních 10 titulů.
V roce 1925 byla založena profesionální liga a konalo se první mistrovství ČSR. Slavia Praha zahájila úvodní sezónu suverénním vítězstvím 9:3 nad Libíní (Praha), nakonec získala první profesionální titul a porazila svého rivala Spartu Praha. Během několika příštích sezón byla Slavia třikrát na druhém místě, než v roce 1929 znovu získala národní korunu, kterou pak další dva roky obhajovala.
V sezóně 1929/30 odešel dlouholetý manažer John William Madden, který tým vedl přes 25 let od roku 1905. Podepsal se však stylově a dovedl Slavii k dokonalému mistrovskému tažení se 14 výhrami ze 14 zápasů. , stejně jako dosažení finále mezinárodního turnaje Pohár národů v roce 1930.
Domácí úspěch Slavie byl doplněn konzistentními výkony v prestižní klubové soutěži Mitropa Cup, kde figurují mistři a vítězové pohárů ze střední Evropy. Přestože v prvních letech nedokázali vyhrát trofej, pražský klub se stal pravidelným účastníkem, v roce 1927 se dostal do semifinále a v roce 1929 do finále, kde je s přehledem porazil maďarský Ferencváros.
Jedno zvláště nezapomenutelné střetnutí Mitropa Cupu přišlo v roce 1932, kdy se Slavia střetla v semifinále s Juventusem. Utkání bylo poznamenáno přílišným násilím, hráči a trenéři se neustále pokoušeli zahájit rvačky, což vyžadovalo silnou přítomnost policie jak na postranní čáře, tak na hřišti. Když v Turíně udeřil hráč Slavie do hlavy kámen hozený z tribuny, tým se rozhodl nepokračovat ve hře, což vedlo k jejich vyloučení. Tento kontroverzní incident nakonec vyústil v vyřazení obou týmů a trofej si vybojovala Bologna.
Přes tyto neúspěchy zůstala Slavia Praha jednou z dominantních sil československého fotbalu po celá 20. a počátkem 30. let 20. století, budovala dědictví úspěchů a upoutala loajalitu svých vášnivých příznivců.
První poválečná léta
V roce 1945 Slavia opět vyhrála Český pohár, který se toho roku jmenoval Pohár osvobození (česky Pohár osvobození). První poválečná mistrovská sezóna 1945/46 se hrála ve dvou skupinách po deseti týmech, z vítězů, kteří se utkají o zlaté medaile, vzešly Sparta a Slavia. Sparta vyhrála 4:2 a 5:0 a stala se tak prvním poválečným mistrem Československa. V následující sezóně se Slavii podařilo získat mistrovský titul zpět, ale nedokázala jej udržet v další sezóně 1947/48, kdy Sparta zvítězila díky lepšímu gólovému rozdílu.
V roce 1948 se oddíl sloučil s klubem Sokol Praha VII a v sezóně 1948/49 začal hrát pod novým názvem „Sokol Slavia VII“. Po první polovině sezóny byl tým na prvním místě, ale mistrovství bylo později toho roku přerušeno kvůli reorganizaci ligy na sovětský model „jaro-podzim“ a titul nezískal žádné kluby.
V roce 1949 došlo k dalšímu sloučení, tentokrát s Dynamem Praha, výsledkem bylo družstvo s názvem „ZSE Dynamo Slavia Praha“, které skončilo v přeboru až páté. Po nastolení komunistického režimu v roce 1948 však i fotbal v zemi začal docházet k výrazným změnám. Vznikl nový fotbalový klub ATK (Praha), který byl v roce 1956 na památku bojů, které československá armáda svedla v roce 1944 na Dukle, přejmenován na Duklu a stal se na desetiletí jedním z nejsilnějších klubů v zemi. přijít. Do ATK přestoupilo několik klíčových hráčů Slavie, včetně reprezentantů Otto Hemeleho a Jiřího Trnky. Klub opustil i dlouholetý lídr a nejlepší střelec Josef Bican.
Přepis se zaměřuje na lidské aspekty událostí – fúze, změny ve vedení a dopad politických událostí na fotbalové kluby. Jeho cílem je vyprávět příběh osobnějším a poutavějším způsobem, přičemž zdůrazňuje zkušenosti a rozhodnutí zúčastněných lidí.
1997—2008. Spravuje společnost ENIC
Od dubna 2005 klub vedl Karel Jarolím a v sezóně 2004/05 skončila Slavia opět druhá a v následujícím roce třetí. V létě 2006 se ENIC dostal do komplikované situace, protože Slavia i Tottenham Hotspur měly hrát kvalifikaci Poháru UEFA, zatímco pravidla UEFA zakazují účast více klubů ve vlastnictví stejného vlastníka ve stejné soutěži. ENIC proto prodal svůj podíl české společnosti Key Investments. Později se však ukázalo, že ENIC zůstal skutečným vlastníkem, a mohl tak obejít pravidla o vlastnictví dvou klubů ve stejném turnaji. V prvním kole Poháru UEFA se Slavia skutečně střetla s Tottenhamem a po dvou porážkách 0:1 vypadla.
Od sezony 2000/01 hraje Slavia své domácí zápasy na pronajatém stadionu Evžena Rošického na pražském Strahově. Stadion splňoval moderní standardy, ale byl obtížně přístupný a poskytoval jen minimální komfort sledování; v důsledku toho měly domácí zápasy Slavie často nízkou návštěvnost. Klubový stadion Eden byl v letech 2003-2004 zbourán, ale stavba nového kvůli nedostatku financí nezačala. Nový stadion Synot Tip Arena se začal stavět na podzim roku 2006[56]. V témže roce se hlavními akcionáři klubu stali Petr Doležal a Tomáš Rosén.
V sezóně 2006/07 skončila Slavia opět druhá, ale následující sezóna 2007/08 byla nejúspěšnější v novodobé historii Slavie – tým posílil soupisku a po šesti pokusech se nakonec dokázal probojovat do skupinové fáze Ligy mistrů, kde porazil nizozemský klub Ajax, kde klub skončil třetí ve skupině a nadále hrál Pohár UEFA. Na jaře 2008 byl otevřen nový stadion a Slavia poprvé po 12 letech vyhrála český ligový titul.
Od roku 2015. Spravováno čínskými investory
Dne 4. září 2015 došlo ke změně vlastnictví klubu, když čínská společnost CEFC China Energy Company Limited a Fly Sport Investments českého podnikatele Jiřího Simany získaly v klubu 59,97 %, respektive 39,97 %. Noví majitelé v čele s předsedou Simanou, manažerem CEFC Chan Chao-Tuo, bývalým politikem ČSSD Jaroslavem Tvrdíkem a Vladimírem Šmicerem zbavili klub dluhů a zavázali se vrátit Slavii Praha do čela ligy.
Během zimní přestávky 2015/16 získala Slavia Praha osm nových hráčů, kteří investovali značné prostředky. Ve vedení klubu však vznikly neshody – Tvrdík chtěl hodně investovat pro okamžitý úspěch, zatímco Simana preferoval pozvolnější, cenově výhodnější přístup. Tyto spory vedly k rezignaci Simana z funkce předsedy v dubnu 2016, i když si ponechal svůj vlastnický podíl. Oba akcionáři se později usmířili, Simana dostal za úkol vybudovat mládežnickou akademii a vrátit se do představenstva, zatímco novým předsedou se stal Tvrdík. Vlastnický podíl CEFC vzrostl do května 2016 z 60 % na 81 %.
Slavia Praha skončila v sezóně 2015/16 na 5. místě a do evropské soutěže se vrátila po 7 letech. V následující sezóně vyhráli pod novým trenérem Jaroslavem Šilhavým 4. český ligový titul. V kvalifikaci Ligy mistrů 2017/18 vypadli, ale dostali se do skupinové fáze Evropské ligy. Dlouhá série bez porážky v domácí lize byla nakonec zastavena, což vedlo k vyloučení Šilhavého.
V únoru 2018 byl předseda CEFC Ye Jianming zatčen pro podezření z hospodářských trestných činů, čímž bylo jasné, že čínská společnost čelí vážným finančním problémům. Slavia Praha však pokračovala ve svých silných domácích výkonech, skončila druhá a v té sezóně vyhrála Český pohár a zajistila si postup do kvalifikace Ligy mistrů.
Během tohoto období noví majitelé prokázali odhodlání oživit historické bohatství klubu, investovali do týmu a infrastruktury. Zatímco docházelo k vlastnickým změnám a docházelo ke sporům v zasedací místnosti, těžiště zůstalo na návratu Slavie Praha do výšin českého a evropského fotbalu.
Klubové barvy a symboly
Na prvním jednání výboru „Slavia“ byly zvoleny barvy červená a bílá (které odpovídaly barvám tehdejší vlajky Království českého), doplněné červenou pěticípou hvězdou, jedním z rohů z nichž směřovalo dolů. Bílá barva symbolizuje „čistotu“ myšlenek a záměrů s cílem zvítězit v čestném boji. Červená barva je symbolem srdce, jehož kousek hráči vkládají do každého zápasu. Hvězda na bílém pozadí znamená naději, která vyjadřuje názor a posiluje ducha, který umožňuje snášet období zklamání.
Vlajka sešitá ze dvou polovin symbolizuje, že každý člověk má dvě strany a smyslem jeho existence je hledání rovnováhy mezi svobodou a city, silou a technikou, vášní a deziluzí, sluncem a stínem. Dualita a hledání rovnováhy v lidské zkušenosti je jádrem této symbolické reprezentace.
Formulář
Dres Slavie zůstal nezměněn od samého počátku existence klubu. Tým je nosil od historicky prvního zápasu 25. března 1896, ve kterém všichni hráči včetně brankáře nastoupili na hřiště v dresech, kde pravá polovina (z pohledu nositele) byla červená a levá bílá. Na bílé polovině byla velká červená pěticípá hvězda obrácená vzhůru nohama.
Tento formát vydržel dodnes. V průběhu let se změnil pouze materiál a velikost červené hvězdy na srdci. Barevnou kombinaci Slavie nezakázali ani Němci během 2. světové války a okupace země. V roce 1953 došlo v důsledku vynuceného zákazu klubových barev a změny názvu na „Dynamo“ komunistickým režimem poprvé ke změně barev dresů a od té doby se používá celá řada různých kombinací. včetně modré, bílé a žluté.
Návrat k tradičnímu dresu se uskutečnil 2. dubna 1956. Od tohoto data má tým vždy hlavní červenobílý dres s červenou hvězdou. Tato konzistentní identita a ikonický vzhled se staly v průběhu desetiletí zdrojem hrdosti a jednoty pro klub a jeho věrné fanoušky, který překonal i výzvy okupace a útlaku. Dres představuje trvalého ducha a vytrvalost komunity Slavie.
Fanoušci
Slavia je spolu se svým zarputilým pražským rivalem Spartou jedním z nejoblíbenějších a nejoblíbenějších fotbalových klubů v České republice. Oficiální fanklub Slavie vznikl 16. září 2003 a sjednotil různé fanouškovské skupiny a hnutí. Sekretariát fanklubu se nachází v prvním patře administrativní části Eden Areny.
Jednou z největších a nejznámějších fanouškovských skupin klubu je „Tribuna Sever“ (Severní tribuna). Nejikoničtějším chorálem týmu je „Červená a bílá, bojující síla!“ kterou po zápasech opásávají fanoušci, aby poděkovali hráčům Slavie za jejich nasazení. Tento chorál, i když ne ve finální podobě, poprvé zazněl 29. října 2006 po výhře 3:1 nad Mladou Boleslaví. V původní verzi chorál obsahoval i slova „Smrt Spartě!“ – což vedlo k disciplinárnímu postihu tehdejšího kapitána Stanislava Vlčka a omluvě hráčů. Fanoušci reagovali revizí textů, odstraněním kontroverzní linie.
I po zničující prohře 7:0 venku s Arsenalem ve skupinové fázi Ligy mistrů v roce 2007 věrní fanoušci nadále vášnivě zpívali tento chorál a přitahovali pozornost mezinárodních médií. Tato neochvějná oddanost a hrdost na svůj tým, a to i v případě porážky, je příkladem hlubokého komunitního ducha a emocionálního spojení mezi Slavií a jejími nadšenými fanoušky. Fanoušci zůstávají hybnou silou tohoto historického klubu.