Fotbal se často nazývá krásná hra, ale občas, je to krutý. Jakkoli radost z dobře provedeného gólu nebo napínavého protiútoku může Stadion uchvátit, jsou chvíle, kdy se fanoušci i hráči škrábou na hlavách a diví se, jak jim vítězství proklouzlo mezi prsty. Jeden takový případ se odehrál během památného střetu mezi českým klubem Slavia Praha a nizozemským gigantem Ajaxem v Evropské lize UEFA. Přestože Slavia Praha měla po podstatnou část zápasu početní výhodu, nedokázala z ní vytěžit, nakonec ji podržel houževnatý Ajax. V sestavě, kde měl Pražský tým po většinu zápasu navrch, konečný výsledek zvedl obočí a rozpoutal diskuse o promarněných příležitostech, taktických nedostatcích a o tom, co mohlo být.
Dominance a taktické nastavení Slavie Praha
Úvodní minuty zápasu naznačovaly, že Slavia Praha je připravena nastoupit proti Ajaxu s plnou silou. Historicky je Ajax známý svým útočným stylem fotbalu, ale Slavia Praha pod vedením trenéra Jindřicha Trpišovského ukázala, že je více než schopná jít s Evropskou elitou na špici. Česká strana, podporovaná vášnivým domácím publikem, převzala iniciativu brzy, předvedla svou solidní taktickou disciplínu, rychlé stisknutí a organizovanou obranu. Slavia se od začátku snažila prosadit do hry, vyvíjela vysoký tlak a tlačila se dopředu, když byl míč vyhraný. Jejich vysoká hra donutila Ajax k chybám v prvních výměnách a střed Slavie vypadal ostře, dobře se propojoval s útočníky. Klíčem k jejich hře byla jejich schopnost ovládat centrální oblasti hřiště a narušovat rytmus Ajaxu, než se návštěvníci mohli plně usadit ve svém volně plynoucím fotbalu.
I když se zdálo, že agresivní přístup Slavie Ajax zpočátku zneklidňoval, hra se brzy obrátila, když Ajax našel svou drážku. Jejich fotbal založený na držení, charakterizovaný tekutým průchodem a pohybem mimo míč, začal prosvítat. Přesto, i když si Ajax začal více užívat míče, byla to Slavia, kdo se objevil na přímější straně, často hledal rychlé přechody a využíval široké plochy hřiště. Na kontě vypadali nebezpečně, jejich útočníci dělali prudké běhy za obranou Ajaxu. Zápas se však zásadním způsobem změnil v 37. minutě, kdy centrální obránce Ajaxu Daley Blind obdržel druhou žlutou kartu a byl vyloučen, takže jeho tým mohl po zbytek zápasu hrát pouze s 10 muži. To představovalo zlatou příležitost pro pražskou Slavii, která nyní měla výhodu jak co do počtu, tak teritoria. S Ajaxem do deseti to vypadalo, že je jen otázkou času, kdy Slavia najde průlom.
Promarněné příležitosti Slavie ve druhém poločase
S Ajaxem sníženým na 10 mužů se zdálo, že úkol před Slavií Praha je jasný: využít výhodu, ovládnout držení a najít rozhodující gól. Druhý poločas začal s veškerým optimismem, který vychází z toho, že máme na hřišti muže navíc, ale neschopnost Slavie převést svou převahu do hmatatelných výsledků se rychle projevila.
Slavia začala Druhý poločas způsobem, který naznačoval, že bude mít zápas plně pod kontrolou. Jejich tlak byl ještě intenzivnější a tlačil Ajax dále zpět na vlastní polovinu. Jak však minuty tikaly, bylo jasné, že i přes početní výhodu se Slavia snaží prolomit dobře organizovanou obranu Ajaxu. Nizozemská strana, k jejich cti, vykazovala neuvěřitelnou odolnost pod tlakem. Taktická disciplína manažera Erika ten Haga byla zřejmá, protože Ajax pokračoval v obraně v kompaktní formě, přičemž jejich obránci a záložníci neúnavně pracovali na tom, aby Slavii upřeli jakékoli jasné šance. Jedním z klíčových aspektů obrany Ajaxu byla jejich schopnost blokovat projíždějící pruhy a omezovat prostor v poslední třetině. Křídla Slavie, jako je rychlý Jan Kuchta a kreativní Nicolae Stanciu, se ocitli izolovaní a frustrovaní, když Ajax uzavřel všechny Dostupné možnosti. Středočeši Slavie Tomáš Souček a Vladimír Coufal se snažili tlačit dopředu, ale jejich pokusy o propojení hry často překazila zarputilá obrana Ajaxu.
Slavia Praha měla několik šancí prolomit patovou situaci, ale špatné zakončení a několik skvělých zákroků brankáře Ajaxu André Onana udržely skóre. Nedostatek ostrosti domácích před brankou byl zarážející, protože se zdálo, že nemohou využít své dominance, pokud jde o držení a území. Před brankou měli své chvíle Peter Olayinka a Kuchta, ale Onanův klid a umístění je držely na uzdě. Čím déle zápas trval, tím byla Slavia frustrovanější. Ajax, který věděl, že remíza je vzhledem k jejich početní nevýhodě cenným výsledkem, začal bránit s ještě větším odhodláním. Neschopnost Slavie vytvořit si jasné šance umocnila nedostatečná plynulost v útočné hře. Pro tým, který projevil takový příslib v úvodních fázích zápasu, byla jejich neschopnost rozbít obranu Ajaxu ve druhém poločase záhadná.
Odolnost Ajaxu a taktické mistrovství
Ajax, snížený na 10 mužů, se mohl pod tlakem snadno rozpadnout. Následovala však mistrovská třída v obranné odolnosti a taktické disciplíně. Přestože byl Ajax mužem dolů, ukázal, proč jsou trvale považováni za jeden z nejlepších evropských klubů. Ten Hagova strana, i když omezená z hlediska útočných možností, dokázala udržet klid a frustrovat Slavii po zbytek zápasu. Jedním z nejpůsobivějších aspektů obranné hry Ajaxu byla jejich schopnost rychle se reorganizovat po ztrátě držení. Nizozemská strana rychle upadla do formace 4-4-1 s kompaktním blokem středního pole, který Slavii odepřel jakýkoli prostor pro působení ve středních oblastech. Klíčem k obrannému úspěchu Ajaxu byla jejich komunikace a porozumění mezi hráči. I s pouhými 10 muži na hřišti byla jejich obrana pozoruhodně strukturovaná, takže pro Slavii bylo obtížné je rozbít.
Střed hřiště Ajaxu v čele s pracovitým Davym Klaassenem navíc neúnavně pracoval na narušení rytmu Slavie. Klaassenův neúnavný běh a jeho schopnost rozbít útoky byly zásadní pro zabránění tomu, aby Slavia proměnila svůj majetek v brankářské příležitosti. Přestože byl Ajax pod tlakem velkých kouzel druhé poloviny, pokračoval v obraně s velkou disciplínou a omezoval hostitele na střely na velké vzdálenosti a spekulativní kříže do pole. V útoku se Ajax zřídka odvážil vpřed v číslech a místo toho se rozhodl pro rychlé protiútoky. Jejich nejnebezpečnější moment přišel v závěru zápasu, kdy z úniku málem vyplynul gól, ale brankář Slavie Ondřej Kolář byl vyrovnaný. Schopnost Ajaxu absorbovat tlak a poté hrozit o přestávce ukázala taktickou vyspělost strany. Odolnost Ajaxu na hřišti byla také podporována jejich schopností řídit tempo hry. S mužskou nevýhodou se Ajax spokojil s tím, že hru zpomalil, kdykoli to bylo možné, a zajistil tak narušení útočné dynamiky Slavie. V době, kdy zazněl závěrečný hvizd, Ajax úspěšně držel remízu 0: 0, což byl výsledek, který se vzhledem k okolnostem cítil jako vítězství.
Když zazněl závěrečný hvizd, byl ve vzduchu pocit nedůvěry, zejména mezi domácími fanoušky. Slavia Praha měla po většinu zápasu výhodu, ale nedokázala tuto výhodu proměnit ve výhru. Remíza 0: 0 mi připadala jako promarněná příležitost, která by mohla tým strašit, pokud by si ve druhé etapě nezajistili pozitivní výsledek. Zápas byl připomínkou toho, že fotbal není jen o dominanci v držení nebo o tom, že máte na hřišti člověka navíc; je to o tom, že riskujete, když přijdou, a jste před brankou. Neschopnost Slavie Praha využít početní nevýhodu Ajaxu byla hořká pilulka na spolknutí. Přes jejich taktickou převahu a fakt, že měli Ajax na provazech, Slavia nemohla najít průlom, který tak zoufale potřebovali.
Ajax naopak ukázal, proč patří k nejodolnějším evropským stranám. Přestože byli redukováni na 10 mužů, drželi se pevně a opustili hřiště s cenným bodem. Neschopnost Slavie Praha využít své nadřazené pozice byla příkrým připomenutím toho, že ve fotbale může výsledek zápasu určovat i ta nejmenší marže. Česká strana se bude muset zamyslet nad tím, co se nepovedlo, a poučit se z této zkušenosti, pokud má v soutěži postoupit. Nakonec toto setkání nebylo jen lekcí fotbalové taktiky, ale také psychologických aspektů hry. Nestačí mít jednoduše navrch, pokud jde o čísla nebo držení; týmy musí mít také duševní sílu a vyrovnanost, aby práci dokončily. Neúspěch Slavie Praha proti Ajaxu zůstane jedním z nejzajímavějších a frustrujících momentů jejich tažení do Evropské ligy.
